Víkend

...tak jsem zase po delší odmlce zpatky, udělala jsem za těch pár dní spoustu fotek, musim je poupravit, zmenšit a pak je sem po častech hodim..některy nejsou tak špatný. Víkend byl zvláštní- výlet do českýho krumlova. Joo proč ne krumlov je krasny mesto...Pátek ráno, Martin přijel na budejárnu jede ještě Kača a Janča. Cesta celkem dobrá, ani ne moc dlouhá, jenom malá zastávka v Budejicích a hurá do cile.....Město poměrně malinký, už je to dlouho co jsem tu byla naposled..Slunce svítí, to je dobře, vyndavám foták, ty domy, ani me moc lidí, počasí a tak nejak vůbec, jo je to fajn. Jsme sice s holkama trošku hladový, to se snese. ..
Oběd u dvou Marii, vzpomněla jsem si jak jsem tu jedla před šesti lety s tetou a strejdou. Bylo léto, pamatuju si všechno do detailu, jako by to bylo včera. Pozdní večeře, kuře na na bylinkách, ta vůně...hmmm...citím to snad ještě dneska. Přes všechny tyhle pěkný vzpomínky jsem trošku zklamaná. Obsluha slečny, jejíž výraz mi připomíná značně znuděnou a unavenou servírku, která když pochopila, že chceme jíst, by nás nejradši a s chutí poslala do prdele...
nevadi...oběd je za námi....posuneme hodiny na budíku v autě o hodinu napřed... parkovaní tu je dost děsivý, ale co, chápu to, není místo, kde zaparkovat. Všude je tolik lidí, spousta uliček, domečky jeden namačklej na druhym..působí to roztomile. Věrně. Potkáme chlápka. Prej dělá neco jako přírodní léčitelství-masér. Vypadá jak udržovanej bezdomovec, ale mluví jak kniha. Pomalu, spisovně, je v něm něco zvláštního...rozhovor o deseti minutách ve mě vzbudí vzláštní pocit spokojenosti...ví, že nemáme moc času, hledí nám přímo do očí, za chvíli se loučí...odchází..v ruce lahev piva..třeba se ještě uvidíme.
Odpoledne uběhne jako voda..večer se jdeme podívat na starej dům co koupil Martin. Je velikej, ale krásnej. Působí majestátně. Unitř trosky..pár pater se zachovalo, rekonstrukce je více, než na místě. Vysoupáme po schodech na uplný vrch...půda...Už jen ty schody na mě dýchají svojí historií. Je mi tu tak pěkně. Dřevená podlaha, stará střecha s dírama, kterými prosvítají poslednhí denní paprsky slunce. Kuknu z otevřeného okna bez rámů a skel. Je tu užásnej výhled na město, věž zámku se tyčí nad krumlovem. V podvečerním světle zacházejícího slunce je mnohem krásnější než ve dne. Je tu nádherně. Podlaha je stará přes trista mozná víc -set let. Něco neuveřitelnýho...fotim, fotim, fotim....

Večeře a trocha přijemného odreagování se v Zapa baru. Všichni se tu znají. Martin je stálej zákazník, ani me to nepřekvapuje...:) sedíme, pijeme, ve fotáku něco přes pětset fotek. Mám radost hřeje to moje poslední dobou zanedbávané fotografické ego. Další a další drink...holky i martin se baví. Jsem hodně unavená...přemýšlím a rekapituluji dnešní den. Bylo to fajn ale poměřně náročné. Stihli jsme hodně věcí, potřebovala bych víc času..jako ostatně na všechno..abych si mohla vychutnat sílu okamžiku, který prožívam zrovna ted, ted jenom ted.

Podívám se vedle ke stolu, starší pár ve středních letech. Sedí proti sobě, hledí si do očí a z jejich gest je jistý jak se jeden o druhýho zajímá. Naslouchají si. Jsou tak milí, opravdoví. Závidím jim asi. Je v nich vidět radost...velká radost. Umí žít. Nebo se to zrovna naučili?? co na tom sejde...myslím na něj, na Alana. Jak se má? co dělá? fotí? nebo někde sedí a pije jako já? Je mi trochu smutno, po něm. Když vidím ty dva...ale co na tom sejde...
Bude si tohle vlastně někdo číst? nevím..ani on možná ne...ale ano, teď dočítá moje poslední řádky a pak se ozve...

neco z dneska..

Naprosto úžasný počas, skoro až letního, možna až zatraceně teplýho rázu, ve mě opět vyvolalo euforii nekonečného a neukojitelného chtíče, fotit. Slunce palí do zad, víc a víc. Bohnická vyhlídka mě zase dostala...musela sem vytáhnout a zvyklat pár spolužáků, původně na pár kousků. Vznikla z toho poměrně pěkná série fotek...jsem celkem spokojená. Něco vypadá jak z reklamy na Kenvelo....slunce, slunce slunce....snad jich bude víc takových dnů i fotek...

moje začátky..ráda na to vzpomínám..

Jsou to moje začátky...miluju je, ráda se k nim vracim, jsou jako jiný věci ke kterejm se ráda vracim, pocit radosti, štěstí..je tam toho víc - těžko tohle všechno popsat. Kéž by to tak bylo pořád...

Alan-moje budoucnost

tohle jsem já, poměrně stará záležitost ale přijde mi milá...